Už ve starověkém Římě znali blahodárné účinky mořských hub!

První zmínky o lovu hub jsou už z dob Aristotela. Už tehdy se houba pokládala na rány, aby je dezinfikovala a urychlila jejich zahojení. Také si ji Římané pokládali pod brnění proti puchýřům a odřeninám a myli si s ní své helmice. Ve středověkém lékařství s ní léčili i zvětšenou štítnou žlázu.

Ve středověku se mořská houba užívala k léčbě strumy (nemoc způsobená nedostatkem jódu v organismu). Kouzlo přírodních mořských hub spočívá totiž mimo jiné v tom, že obsahují přibližně 14 % jódu. To znamená, že v jednom gramu mořské houby je stejné množství jódu jako ve 130 litrech mořské vody! Jód obsažený v houbě je schopen zabít stafylokoka a streptokoka (bakterie způsobující nejrůznější infekce a horečky) do jedné minuty. Houby tak mají řadu vlastností využitelných v lékařství – jsou antiseptické, antibakteriální a desinfekční.